Fotodokumentace ran je dnes běžnou součástí zdravotnické praxe. Přesto se ale setkáváme s tím, že fotografie ne vždy umožňují ránu objektivně posoudit. Právě detaily jsou však pro užitečnost snímku klíčové. Základem je vždy pacient – jeho zdravotní stav a zachování komfortu. Fotografování by mělo probíhat v klidu, v pohodlné poloze a ideálně v opakujících se situacích: na začátku léčby, při změně stavu rány a při jejím ukončení. Právě pravidelnost a srovnatelnost snímků umožňuje sledovat vývoj hojení ran v čase a správně vyhodnotit účinnost zvolené léčby.
Možná to znáte – rychlá fotografie mezi převazy, špatné světlo, stín od ruky nebo postele. Právě prostředí a technika fotografování patří mezi nejčastější zdroje chyb. Pro kvalitní fotodokumentaci ran je důležité připravit okolí, zvolit jednotné osvětlení a použít neutrální podklad. Fotoaparát, tablet nebo mobil by měl být vždy stejný, čistý, držený stabilně a kolmo nad ránou. Používání blesku, zoomu nebo špatného úhlu může vést ke zkreslení velikosti rány a ztížit tak následné zhodnocení procesu hojení. Pokud snímek není ostrý nebo dostatečně vypovídající, je lepší ho pořídit znovu – kvalitní fotografie je rozhodně cennější než rychlý, ale nepřesný snímek.
Neoddělitelnou součástí správné dokumentace je bezpochyby měření ran. Použití pravítka či měřidla umožňuje přesně zaznamenat velikost rány a sledovat její změny v průběhu hojení. Měřidlo by mělo být vždy umístěno stejným způsobem, v blízkosti rány, aniž by zakrývalo nebo deformovalo okolní tkáň. U rozsáhlejších nebo vícečetných ran se osvědčuje kombinace celkového pohledu a detailních snímků. Právě důslednost a jednotný postup jsou tím, co z fotodokumentace dělá nejen obrázek, ale skutečně užitečný podklad pro správná klinická rozhodnutí.
